Možná se vám to taky někdy stalo, nějaké místo vás zavolá, vidíte obrázky, čtete si o krajině a víte, že tam prostě musíte. To volání je tak silné, že byste se jinak zbláznili, kdybyste dané místo nenavštívili. Nevíte proč, kvůli čemu, kdy, ani s kým, ale to volání a touha tohle místo vidět na vlastní oči a být chvíli jeho součástí je až otravně neodbytné, vibruje vám z toho celé tělo a když se na ta místa díváte máte husí kůži, nelze jinak, než se vydat na cestu….
Silné volání Skotska
Mě se to stalo. Před čtyřmi lety. Někde na mě vykoukl obrázek Skotska a informace o nejznámějším skotském treku West Highland Way (WHW). Měla jsem z toho vážně mrazení, nádherná drsná zelená krajina, plná kopců, jezer, mechy porostlé stromy a kameny, nekonečný prostor vyzařující volnost a svobodu a já věděla, že tuhle cestu si prostě projdu.
Byl rok 2018 a já zjišťovala, kdo by se na ní vydal se mnou. Samotné se mi nechtělo. Ráda cesty sdílím, ta sounáležitost během putování je pro mě důležitou součástí. Ale nějak se mi stále nedařilo dát dohromady skupinku spoluputovníků. Až koncem roku 2019 jsme se domluvily, tři dlouholeté kamarádky, cestovatelky, zvyklé chodit s batohem na zádech, vzájemně sehrané…a tak jsme naplánovaly termín na jaro 2020, koupily letenky, napůjčovaly mapy a průvodce a začaly se neskutečně těšit.
Článek vyšel v Pravém domácím časopise 12/2022
